Poesia kaiera
Poesia kaiera
Anna Akhmatova
itzulpena: Josu Landa
2022, poesia
64 orrialde
978-84-17051-95-2
Anna Akhmatova
1889-1966
 
 

 

bigarren zatia

ifrentzua

 

 

“... Lete ibaian dagit hurrupa,

melankolia debekatua dit medikuak”.

Puxkin

 

“In my beginning is my end”.

T.S. Eliot

 

 

Gertaeren tokia: Fontankako etxea. Data: 1941eko urtarrilaren 5a. Leihoan, elurrez estalitako astigar baten espektroa dago. Hamahirugarren urtearen arlekin-saldo infernutarra pasatu berri da eta isiltasun-garai handiaren mututasuna pitzarazi du, jai edo hileta giroko edozein segiziori berezkoa zaion anabasaren arrastoa utziz: zuzien kea, loreak lurrean, betiko galdutako oroitzapen sakratuak. Haizea uluka ari da tximinian, eta arrunt sakonki eta abilki ezkutatutako requiem-puskak igar daitezke ulu horretan. Hobe da ispiluetan ikusten denari buruz pentsatu ere ez egitea.

 

 

 

“... jasmin zuhaixka,

bertan zebilen Dante, hutsik zen airea”.

N.K.

 

 

                 I

Editorea ez zen kontentu;

lanez eta eri —zin egiten du—.

Telefonoa zuen txartua...

Kexu zen: “Hiru gai nahasian,

azkenerako ez da garbia

nor den maitale, nor maitatua!

 

                 II

Nork, noiz, zergatik, hitzordu hori?

Nor da bizirik? Nor da hilzori?

Nor da egile? Non da heroia?

Nola demontre daitezke esplika

poetaz egin duzun platika,

fantasmaz bete duzun saloia?”.

 

                 III

Nik arrapostu: “Hiru baino ez:

Xefa jantzi da bide-zutoin lez,

bigarrena da deabru-festan

iraun baitzuen menderik mende

bere poemen ahalaren menpe,

bestea hil zen hogei beteta,

 

                 IV

eta dolu zait”. Bestekoz, berbak

erori ziren elkarren xerkan;

musika-kaxak ozenki hotsa,

eta botilan buruz behera

mingain haserre eta okerraz

sutan zegoen pozoi arrotza.

 

                 V

Amesten nuen libreto baten

lerroek behingoz irents nintzaten,

bere musikak niri erasanda.

Baina ametsa ez da helezina,

hor Soft embalmer, han Txori urdina,

Elsinor-eko terrazen langak.

 

                 VI

Ezin nintzake asko pozaraz

arlekin-saldo infernutarrak,

urrun zen haien auhen korala.

Futituko ahal zen saloi zuriaz,

izei gauean barna itzuria

kezko adarra galdu bezala.

 

                 VII

Sastarra ezin gainetik kendu,

Cagliostro zaharrak galarazten du,

Satanen grazia egin du bere;

hilen lantuan kide ez duguna,

kontzientzia ere ez du ezaguna

ezta zergatik bizi den ere.

 

                 VIII

Gaueko inaute erromatarra,

inola ez. Kantu kerubindarra

tenplu itxietan dardarka ari.

Nire atean inor deika ez,

soilik mirailak miraila du amets,

isiltasuna isil-zaindari.

 

                 IX

Nirekin daukat Zazpigarrena,

muturik eta hil-hurren dena,

musua zabal eta gordeta

maska tragiko bezala doa,

tintaren beltzez zikin ahoa,

idortutako lurrez beteta.

 

                 X

Torturapean etsaiak: “Mintza...”,

saia etsai horrek entzun ez ditzan

berba, garrasi eta lantuak.

Hamarraldiak trinko beteta

tortura, erbeste eta hilketaz...

Horrore horretan mutu kantua.

 

                 XI

Partikularki amets eroan

aurrez ikusten badut geroa:

heriotza nonahi, hirian kea

eta Taxkent da ezkontza galaz...

laster fidelaz eta eternalaz

mintzatuko zait asiar haizea.

 

                 XII

Hiltze zibilaz, bere arrandiaz

okitua naiz —diot egiaz—,

amets bihurtzen zaizkit gauero.

Hutsal da ohe-mahaietatik

kanpo izatea. Baina ezin dut nik

lasta handi hau jasan gaurgero.

 

                 XIII

Galdetu nire garaikideei,

deserrian edo preso direnei,

eta jakingo duzu zendako,

beldurrez biziz, korderik gabe,

hezi zituzten haurrak urkabe,

leozpe edo kartzelarako.

 

                 XIV

Zoratutako Hekuba aldra,

Txukhloma hirian gu geu Kasandra,

ezpain zerratu eta urdinkaraz

koru isilean gure kantuak,

desondraz gara koroatuak:

“Infernuz harantz bizi baikara”.

 

                 XV

Himno ofizialak beretuko al nau?

Ez, ez, ez eman, ez, opari hau,

buru zenduan den diadema.

Lira beharko dut hurren-hurrena,

Sofoklesena, ez Shakespearerena.

Destinoa da atean dena.

 

                 XVI

Gai hau dirudit hileta ostean

kutxa altxatuz zoru gainean

zapaldutako krisantemoa.

“Gogoan”-“gogora”, zein aldea den,

Luga hiritik zetazko masken

lurralderaino den terrenoa.

 

                 XVII

Kofrean xerka, deabru manuz...

Baina zergatik, zer zorren paguz

oroz naute ba kondenatuko?

Isilena naiz, txit urguria,

Plantaina, edo Saldo zuria...

Lagunok, nola naiz zurituko?

 

                 XVIII

Akusatuko naute plagioz...

Hobendunago ote naiz, diot.

Edonola ere, zertan larritu.

Onartzen ditut nire hutsarteak,

ez dut kukutzen nire ahalkea.

Kofre honek hondo ugari ditu.

 

                 XIX

Aitor dut hemen eginikoa:

tinta darabilt sinpatikoa...

Mirailean egin dut hainbat gutun,

niretzat ez da beste biderik.

Ez daukat bide hauxe besterik,

ez dut egon nahi hargandik urrun.

 

                 XX

Behinolako mandatariak,

Grekoaren amets isilkariaz,

berbarik gabe azal dezala,

udako irria irudikatuz,

zertaz tratatzen nauten bekatu

kapitalena banintz bezala.

 

                 XXI

Etorkizun den mende horretatik

arrotz den batek gaur egiten dit

begirakune lotsabakoa,

eta ematen dit, itzala hegaz,

lili bustien sorta eskerga,

ekaitz ostean moztutakoa.

 

                 XXII

Ehun urteko andre aztiak,

ostera kolpez pitzarazia,

olgeta gura. Oro arraro...

Erortzen utziz eskuzapia,

begi-kliskan da bertso azpian

Briullov-en eran soingainak harro.

 

                 XXIII

Irentsi nuen tantarik tanta,

deabru-egarri beltzez edanda,

baina ez nekien zer modutara

ahal nuen deabru hartaz libratu:

Izar-Ganberaz nuen zemaitu

bidaliz bere ohiko gelara,

 

                 XXIV

Manfred-en izei gerizpeetara,

Shelley ito zen itsas partara

non zeruari so etzana zen,

non lur osoko alauda batzek

eter-leizea zuten urratzen,

non George-k zion zuziari heltzen.

 

                 XXV

Maiz berrekiten zion lainezaz:

“Ez naiz inola dama ingelesa,

ez Clara Gazul, dudarik nork du,

elezahar eta eguzki barik

nire askazia hutsa delarik,

Uztailak berak ninduen sortu.

 

                 XXVI

Anbiguoa den zure ospea,

hogei urtean zangan botea,

zerbitzatzeko asmo dudana;

oturuntza bat dugu ospatuko,

eta zure gau latza osatuko

tsarren gisako nire laztanaz”.

 

1941eko urtarrilaren 5ean

Fontankako etxean: Taxkent-en eta gerora...

 

Часть вторая

решка

...я воды Леты пью, / Мне доктором запрещена унылость. / Пушкіт

Іп the beginning is my end. / Т.S. Eliot

Место действияФонтанный Дом. Время—5 января 1941 г. В окне призрак оснеженного клена. Только что пронеслась адская арлекинада тринадцатаго года, разбудив безмолвие великой молчальницы-эпохи и оставив за собою тот свойственный каждому праздничному или похоронному иіествию беспорядок дым факелов, цветы на полу, навсегда потерянные священные сувениры. В печной трубе воет ветер, и в этом вое можно угадать очень глубоко и очень умело спрятанные обрывки Реквиема. О том, что мерещится в зеркалах, лучше не думать.

...жасминовый куст. / Где Данте шел и воздух пуст.

Н. К.

I

Мой редактор был недоволен, / Клялся мне, что занят и болен, / Засекретил свой телефон / И ворчал: «Там три темы сразу! / Дочитав последнюю фразу, / Не поймешь, кто в кого влюблен,

II

Кто, когда и зачем встречался, / Кто погиб, и кто жив остался, / И кто автор, и кто герой,— / И к чему нам сегодня эти / Рассуждения о поэте / И каких-то призраков рой?»

III

Я ответила: «Там их трое— / Главный был наряжен верстою, / А другой как демон одет,— / Чтоб они столетьям достались, / Их стихи за них постарались, / Третий прожил лишь двадцать лет,

IV

И мне жалко его». И снова / Выпадало за словом слово, / Музыкальный ящик гремел, / И над тем флаконом надбитым / Языком кривым и сердитым / Яд неведомый пламенел.

V

А во сне все казалось, что это / Я пищу для кого-то либретто, / И отбоя от музыки нет. / А ведь сон—это тоже вещица, / Soft embalmer, Синяя птица, / Эльсинорских террас парапет.

VI

И сама я была не рада, / Этой адской арлекинады / Издалека заслышав вой. / Все надеялась я, что мимо / Белой залы, как хлопья дыма, / Пронесется сквозь сумрак хвой.

VII

Не отбиться от рухляди пестрой, / Это старый чудит Калиостро— / Сам изящнейший сатана, / Кто над мертвым со мной не плачет, / Кто не знает, что совесть значит / И зачем существует она.

VIII

Карнавальной полночью римской / И не пахнет. Напев Херувимской / У закрытьи церквей дрожит. / В дверь мою никто не стучится, / Только зеркало зеркалу снится, / Тишина тишину сторожит.

IX

И со мною моя «Седьмая», / Полумертвая и немая, / Рот ее сведен и открыт, / Словно рот трагической маски, / Но он черной замазан краской / И сухою землей набит.

X

Враг пытал: «А ну, расскажи-ка», / Но ни слова, ни стона, ни крика / Не услышать ее врагу. / И проходят десятилетья, / Пытки, ссылки и казни—петь я / В этом ужасе не могу.

XI

И особенно, если снится / То, что с нами должно случиться: / Смерть повсюду—город в огне, / И Ташкент в цвету подвенечном... / Скоро там о верном и вечном / Ветр азийский расскажет мне.

XII

Торжествами гражданской смерти / Я по горло сыта. Поверьте, / Вижу их, что ни ночь, во сне. / Отлучить от стола и ложа— / Это вздор еще, но негоже / То терпеть, что досталось мне.

XIII

Ты спроси моих современниц, / Каторжанок, «стопятниц», пленниц, / И тебе порасскажем мы, / Как в беспамятном жили страхе, / Как растили детей для плахи, / Для застенка и для тюрьмы.

XIV

Посинелые стиснув губы, / Обезумевшие Г екубы / И Кассандры из Чухломы, / Загремим мы безмолвным хором, / Мы, увенчанные позором: / «По ту сторону ада мы..

XV

Я ль растаю в казенном гимне? / Не дари, не дари, не дари мне / Диадему с мертвого лба. / Скоро мне нужна будет лира, / Но Софокла уже, не Шекспира. / На пороге стоит—Судьба.

XVI

И была для меня та тема, / Как раздавленная хризантема / На полу, когда гроб несут. / Между «помнить» и «вспомнить», други, / Расстояние, как от Луги / До страны атласных баут.

XVII

Бес попутал в укладке рыться... / Ну а как же могло случиться, / Что во всем виновата я? / Я—тишайшая, я—простая, / «Подорожник», «Белая стая»,.. / Оправдаться... но как, друзья?

XVIII

Так и знай: обвинят в плагиате... / Разве я других виноватей? / Впрочем, это мне все равно. / Я согласна на неудачу / И смущенье свое не прячу... / У шкатулки ж двойное дно.

XIX

Но сознаюсь, что применила / Симпатические чернила, / Я зеркальным письмом пишу, / И другой мне дороги нету,— / Чудом я набрела на эту / И расстаться с ней не спешу.

XX

Чтоб посланец давнего века / Из заветного сна Эль Греко / Объяснил мне совсем без слов, / А одной улыбкою летней, / Как была я ему запретней / Всех семи смертельных грехов.

XXI

И тогда из грядущего века / Незнакомого человека / Пусть посмотрят дерзко глаза, / И он мне, отлетевшей тени, / Дал охапку мокрой сирени / В час, как эта минет гроза.

XXII

А столетняя чаровница / Вдруг очнулась и веселиться / Захотела. Я ни при чем. / Кружевной роняет платочек, / Томно жмурится из-за строек / И брюлловским манит плечом.

XXIII

Я пила ее в капле каждой / И, бесовскою черной жаждой / Одержима, не знала, как / Мне разделаться с бесноватой: / Я грозила ей Звездной Палатой / И гнала на родной чердак,

XXIV

В темноту, под Манфредовы ели, / И на берег, где мертвый Шелли, / Прямо в небо глядя, лежал,— / И все жаворонки всего мира / Разрывали бездну эфира, / И факел Георг держал.

XXV

Но она твердил упрямо: / «Я не та английская дама / И совсем не Клара Газуль, / Вовсе нет у меня родословной, / Кроме солнечной баснословной, / И привел меня сам Июль.

XXVI

А твоей двусмысленной славе, / Двадцать лет лежавшей в канаве, / Я еще не так послужу, / Мы с тобой еще попируем, / И я царским своим поцелуем / Злую полночь твою награжу». / 5 января 1941 / Фонтанный Дом: в Ташкенте и после.